Navrhujete weby na základě reálných dat z terénu, nebo na základě svých domněnek? Vykašlete se na svoje ego a běžte se ptát lidí. A dejte na jejich slova, radí Roman.
Roman býval hudebním redaktorem a PRistou, poté se stal copywriterem a content marketérem. Když u své práce zjistil, že data od klientů mu nestačí, rozhodl se být spíš výzkumníkem a de facto designerem. Nyní vede svůj vlastní tým ve firmě Pábení, která založil. Spolu se svými kolegy v ní zdatně kombinují umění průzkumu, copywritingu a funkčního designu. A podíleli se již na tvorbě nejednoho webu.
Začínal si na voľnej nohe ako copywriter, časom si sa však zároveň posunul viac smerom k designu. Čo ťa k tomu viedlo a aký to bol proces?
Začínal jsem jako PRista. Protože jsem studoval žurnalistiku, a přitom jsem ale nechtěl psát do novin, bylo PR super volba. S novináři, co se mnou studovali, jsem totiž pil a pařil dřív, než jsem je potřeboval k práci. Po 5 letech mě to ale přestalo těšit. Hrozně nerad se kohokoli doprošuju a PR není vlastně o ničem jiným. Dalo mi ale skvělej základ v tom, že mě naučilo koukat se kolem sebe a umět uplíst bič prakticky z ničeho. Naučilo mě hledat témata a předkládat je lidsky tak, aby ho pochopili i novináři a obyčejný lidi.
A díky tomu jsem si mohl při tý kariérní změně sebevědomě říct, že jsem copywriter a hlavně content marketér. Tehdá jsem byli v ČR asi tři, kdo si tak říkal. Byla to dobrá volba. Díky týhle formulce mě firmy začaly pouštět mnohem hloubejc. Nebylo jim otravný, že se pořád na něco ptám, že se nespokojím se zadáním na papíře. Já vlastně nikdy nebyl copywriter. Kumštýř se slovíčkama. Někdo, kdo dělá sexy texty. Pomáhal jsem firmám definovat, co mají říkat, ne jak. A postupně, čím víc jsem do toho pronikal, mi začlo docházet, že data, co mi dávaji ony samy, nejsou plastický.
Tím začalo něco jako výzkumničení u jejich zákazníků a možnejch zákaznickejch segmentů a taky rétorika: kašlete na domněnky, pracujte s fakty. Tak se ze mě vlastně stal designér. Respektive z Pábení vzniklo designový studio, který ale snad nikdy v životě neudělalo nic krásnýho, designovýho. Děláme funkční věci, služby, marketing… ale není a nejspíš ani nikdy nebude s náma řachanda.
O čom je dnes pre teba design a ako s tým súvisí design thinking?
Design thinking je pro mě dneska už vyprázdněnej pojem. Designér přemejšlí. Je to jeho džob. Design v sobě přemejšlení zahrnuje. Design thinking je ale na druhou stranu něco, co nám otvírá dveře do firem. Z hlediska marketingu Pábení ho proto používáme, jakkoli jedna z prvních věcí, co se snažíme na schůzkách, co maj bejt o design thinkingu vysvětlit, že to je prostě blbost.
A design? Je to hlavně návrh produktů a služeb na základě obeznámenosti s trhem, s uživateli, s možnostmi daný firmy. Je to neustálej posun dopředu po malých a testovatelných krocích. Je to neustálý poučování se z chyb a dávání a přijímání zpětný vazby. Je to řízená tvorba na základě vědomých rozhodnutí. A je to změna mindsetu lidí, který, když si pojmenujou problém, okamžitě je napadaj řešení definovaný jejich vlatníma zkušenostma. A to je špatně. Pointa designu je zabíjení svýho ega, svých domněnek.
Design vlastně strašně bolí, ale je to pro mě prostě cesta k humanitě a srozumitelnosti ne k nesmyslnejm, ale jakožekrásnejm a oceněníhodnejm věcem. Design nemá způsobovat wowefekt, ale pocit: no dyť jo, jak jinak by to mělo fungovat?
Vnímam ťa ako presvedčeného zástancu filozofie „hovorte so svojimi zákazníkmi“. Z vlastných skúseností a zo skúseností z mojich známych z webových agentúr viem, že ich klienti sú často neochotní investovať do fázy prieskumu, niektorí dokonca hovoria veci ako „nechceme s tým našich zákazníkov otravovať“. Ako ich presvedčíš o tom, aby do toho šli? Dá sa fáza „poznání“ nejakým spôsobom „vynechať“?
Nepřesvědčuju. Mám kliku, že nemusím. Když na tuhle fázi neslyšej, prostě nespolupracujeme. Dneska už máme za sebou dost referencí, který by bez dat od zákazníků neexistovaly nebo by nebyly tak dobrý. Pracujeme pro Komerčku, pro Adastru, pro Kentico… děláme pro střední školy a třeba i pro Hnutí Duha.
Nikdy jsme od výzkumu neustoupili. Lhali bychom si do kapsy. A neměli bychom na čem stavět řešení. To, na co jsme experti, je design, obsah. Ne byznys našich klientů. Jsme placený za to, že jsme ti nejhloupější ve skupině. Páč pak jsme schopný tvořit věci, co jsou opravdu blbuvzdorný.
A ano argumenty, o kterých mluvíš občas zaznívaj. Ale víš co? My se bavili s manažerama velkejch byznysů i s lidma, co si kupujou ojetý lyže. Volali jsme si s agoškama po celým světě a jezdili na homevisity přímo do baráků respondentů. A nikdy jsme nezažili nikoho, kdo by byl otrávenej. Dokonce se lidi občas radujou, že se někdo zajímá. A když nemaj čas, tak nám to prostě řeknou.
V roku 2015 si z osobnej značky Pábení urobil firmu. S odstupom času, ako sa zmenil tvoj život oproti fungovaniu na voľnej nohe?
Mám kolem sebe chytrý lidi, co mě posouvaj dál. Mám tým, na kterej se můžu spolehnout a co doplňuje věci, který já nikdy nebudu umět. Vopravdickej copywriting. Vopravdickej výzkum. Vopravdickou analytiku. Sám se můžu rozvíjet mnohem rychlejc, než kdy dřív. A páč jsem zastáncem hesla: příležitost dělá zloděje, mám ukrutnou radost, že jsme prostě gang jak sviňa.
Na záver – čo ta motivuje ísť prednášať na WordCamp Brno?
Příležitost dělá zloděje 🙂
Roman vám na WordCampu řekne něco o tom, proč dává sakra dobrý smysl zapojit vaše zákazníky do designu (nejen) vašeho webu a jak se to dá udělat.
Prečo design thinking ako blbosť? Preto, lebo sa tam prejavuje viac ega autorov ako validácia riešení alebo ako to bolo myslené? Inak Roman v poslednej dobe s tými vystúpeniami a evangelizáci správneho dizajnového postupu fakt valí. 👍
To je asi otázka na Romana, ale ja som to pochopil tak, že hovoriť „design thinking“ je nezmysel, pretože design (designing) = thinking. Na druhej strane to asi pôsobí tak atraktívne preto, že z pohľadu mnohých ľudí sa tento spôsob chápania designu vytratil. Na niekoho dnes môže pôsobiť revolučne veta „pri designe fakt premýšľame!“, ale pritom to vždy bolo jeho pointou. Žiadna nahodilosť, ale premyslenosť reflektujúca realitu. Takže keď robíš „design thinking“, tak v zásade proste robíš „design“. DT je len cool buzzword 🙂